Při výrobě 3D čipů – jako jsou 3D NAND a FinFET zařízení – stejně jako MEMS součástek, je jednou z nejobtížnějších výzev při nanášení tenkých vrstev „krokové pokrytí“.
Když je povrch substrátu hustě naplněn hlubokými rýhami a mikroskopickými póry, mají usazené atomy nebo molekuly tendenci se rychle hromadit na okrajích otvoru, což vede k "předčasnému utěsnění" (nebo "odštípnutí"). To zachycuje mikroskopické dutiny v příkopech. Takové skryté dutiny mohou způsobit anomálie přenosu signálu nebo elektrické poruchy a mohou dokonce sloužit jako ohniska pro uvolnění napětí během následujících výrobních kroků.
Řešení této výzvy není jednoduchý úkol. Vysoce směrová fyzikální depozice z plynné fáze (PVD) je do značné míry neúčinná pro hluboké, úzké prvky; mezitím Chemická depozice z plynné fáze (CVD) a atomová depozice (ALD) – obě známé pro svou vynikající konformitu – bojují, když molekuly plynu nedifundují do úzkých mezer s vysokým poměrem stran. Pokud tyto procesy nejsou pečlivě řízeny, mohou také výrazně zpomalit propustnost výroby.
Hlavní výzva při výrobě čipů spočívá v přesném řízení povrchové difúze a reakčních rychlostí prekurzorových molekul – to vše při zachování vysoké výrobní kapacity – aby se zajistilo, že hluboké mezery v nanoměřítku budou vyplněny rovnoměrně a bez jakýchkoliv defektů.

